Nad Maďarsko vzlétly evropské, vyhublé, pečené holuby a nyní začnou padat
Otázka, že pro koho a dokdy.
Evropské ožebračené a zdecimované společenství, s otevřenou náručí, vítá své maďarské bratry zpět doma.
Vůbec nemám v úmyslu slavit končícího premiéra Viktora Orbána. Jeho plusy i zápory, jsou přímým odrážením celé společnosti. Co se týká kontextu jeho politiky směrem ke Slovensku, tak zde splnil v rozhodujících chvílích, kdy se Evropou valily hordy bezprizorních uprchlíků a v dobách pro-ukrajinské válečné hysterie, svou pozitivní roli. Také přibrzdil kulturně společenskou apokalypsu, a to také jen po určitou dobu. Společenský požadavek nezastavíš, a tak to teď vybuchlo, jako kuchta s maďarským gulášem.
K těm negativům bych přiřadil rostoucí maďarský šovinismus a nacionalismus, který by se naplno projevil, kdyby se Maďarsku extrémně dařilo. Narostly by jim křídla, a nad slovenskem by se začaly opět vznášet "tizenkettő sokolové fehér". Maďarská verze Jána Botty.
Takže nic nepředbíhejme a nedělejme soudy a předpovědi. Počkejme si na výsledek, kam to dovede maďarskou ekonomiku a životní úroveň. Pozorně pozorujme a vezměme si z toho ponaučení. Je důležité, aby zvítězil zdraví rozum nad emocemi. Máme dva roky náskok.
I evropskou samo likvidační politiku bylo třeba brzdit. Nyní jsou již karty rozdány úplně jinak. Celá mezinárodní situace se přeskládala. Finance, platební systémy, hospodářství a v neposlední řadě vojenská síla a seskupení.
Vrabci žijí v hejnech a orel létá sám. Slovensko se nestane pečeným vrabcem.
