Potlačováním individuálnosti vzkvétá individualismus
Každý člověk se rodí jako individualita, která má unikátní schopnosti a vlastnosti. Těchto schopností a vlastností je milion. Člověka neumíte charakterizovat jen na základě jednoduchého rozdělení, tak, jak je tomu dnes ve zvyku. K těmto danostem se dále přidružují vliv prostředí a dynamika dějů, které opět vytvářejí nekonečné množství kombinací a variací.
Každý má svůj vlastní Everest, který umí zdolat. Pokud chce.
A teď se zkusme zamyslet nad tím, co se s touto individuálností člověka děje od narození a jak ji rozvíjí nebo utlumuje. Dítě se rodí do prostředí, které jej začne ihned formovat. Formují ho takovým způsobem, aby se vešel do stejné krabice od bot a fungoval podle přesné šablony jako ostatní.
Dítě je již od útlého věku manipulováno a je deformována jeho osobnost.
Nemám na mysli výchovu a vzdělání, které člověka učí fungovat a koexistovat s jinými lidmi ve společnosti. To je všechno v pořádku. Člověk nemůže vyrůstat jako samorost a analfabet.
Mám živě před očima dramatický výraz učitele na základní škole, který vyjadřuje své zhrožení, pohoršení a nespokojenost, že žákovi nejde dobře geometrie a přírodopis. To, že je to malý Mozart, bylo pro něj zanedbatelné, protože byl hluchý jako špalek. A proto se malý génius začal drilovat to, co ho vůbec nebavilo, a na to, co miloval, neměl vůbec čas.
U člověka a hlavně dětí, je třeba tyto schopnosti identifikovat a nechat jim prostor pro rozvoj.
Každá vlastnost člověka je k něčemu dobrá i když se čistě vytržená z kontextu, nemusí tak jevit. Uvedu příklad. Tvrdohlavost. Řeknete si, že spolupracovat s tvrdohlavým člověkem je nic moc. Ale pokud tuto vlastnost spojíte s houževnatostí, vytrvalostí, odvahou a rozumem, tak pro takového člověka neexistuje hora, kterou by nezdolal.
Děti by měly mít rozložení časového prostoru tak, aby se 60 % věnovaly povinnostem a 40 % jim zůstalo na rozvoj individuálních schopností, což jsou v podstatě také užitečné povinnosti.
Dnes mají všechny děti stanovené stejné osnovy, které jim zaberou 90 % času i energie a na nic jiného jim už nezbývá. Jsou posuzovány podle univerzálních norem a kritérií, která jsou postavena na pochybných hodnotách, do kterých se přirozený člověk nemůže vůbec napasovat čili v očích společnosti selhává, je podprůměrný, slabý a neschopný. To, že ho učí a nutí do něčeho na co nemá buňky, a že je génius ve zcela něčem jiném, nikoho nezajímá.
V důsledku tohoto procesu se ze společnosti vytrácí kouzlo rozmanitosti, kreativity a stává se z ní beztvará, fádní, šedá hmota, kde se prosadí jen ten, kdo se nejlépe zařadí do proudu. Takto není nikdo výjimečný a individuální schopnosti jsou nahrazovány individualismem, který společnost rozděluje.
Individualismus je nezdravý způsob prosazování, založený na egoismu, kdy člověk není sám sebou a stává se stále více závislý na vnějším prostředí. Taková společnost je snadno manipulovatelná, ovladatelná, a to hlavně strachem. Vzniká stádovitost a kdo nejde s davem, je různými způsoby dehonestován a ze společnosti vylučován. Lidé se bojí projevit a vyslovit svůj názor, a takto se úpadek a krize postupně prohlubují.
Lidé ve snaze prosadit se, kopírují pochybné vzory, následují ideje a prosazují vykonstruované ideály, za kterými vidí prospěch a zajištění své existence. Darmo je můžete přesvědčovat o něčem jiném a divit se, proč vás nechápou. Nechtějí, protože peníze a úspěch.
A takto to jde všechno postupně dolů vodou, společnost ustupuje podprůměrnosti až se zhroutí z útesu a systém zkolabuje. Ti, kteří budou toho schopni, se vrátí ke své podstatě a přirozenosti. Promítnou si to, jak se do toho stavu dostali a odmítnou žít po starém. Ostatní, kteří budou chtít chodit po starých vyšlapaných chodníčcích a nebudou schopni změny, zůstanou na dně.
