Povzdechnutí nad panem Svěrákem
Reaguji na proslov pana Svěráka k volbám. Vůbec nemám zájem zasahovat do českých voleb a někoho manipulovat například tak, jak se o to „nevinně a nenápadně“, snaží pan Svěrák. Ale když už nás Slováky jen tak náhodou mezi řečí zmínil, tak si jen tak náhodou vzpomenu na některé záblesky z jeho života.
V čem spočívá manipulace?
Shodil ty, kteří kritizují Evropskou unii a zákeřně na ně našil nálepku pochybovačů o správnosti a dobru demokracie, a zároveň je označil za uctívače diktátorů a diktátorských režimů.
Podle Wikipedie vstoupil pan Svěrák do komunistické strany v roce 1961. Bez problémů pár let po znárodnění a politických čistkách, které končily nejednou šibenicí. V dobách, kdy politický oponenti umírali v uranových dolech, se mu dařilo dobře. Také se mu dařilo dobře po roce 1968. Vždy to uměl zahrát tak, aby byli všichni spokojeni, ale hlavně on. Skoro třicet let úspěšné kariéry pod vedením komunistické strany Československa a ve šlépějích Sovětského svazu.
Ještě mě zaujal fakt, že nacisté vyhodili jeho rodinu z Bohdalce, kam se po osvobození Rudou armádou vrátili.
Já jsem nebyl členem komunistické strany, a vyhýbal jsem se všem prorežimním spolkům. Nebyl jsem nikdy členem žádné strany. Byl jsem kritický k tehdejšímu režimu a jsem kritický i k dnešnímu dění. Odmítal jsem omezování svobody a cenzuru tehdy i nyní, odmítal jsem války i studené války.
Odmítám idiocii každé doby.
Tak jsem si jen povzdechl nad panem Svěrákem tak, jak si on povzdechl nad Slováky. Možná jste se mohl trochu lépe zahledět do toho zrcadla, na začátku Vaší úvahy. Mohla mít potom odlišný scénář a obsah.
Čest práci soudruhu Svěráku a nezapomeňte. Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak. Takto přece znělo heslo Československých komunistů.
Neotírejte si více ústa o Slováky. Mám respekt vůči Vašemu celoživotnímu dílu, ale zároveň vím, z jaké duše se prodíral Váš sarkastický humor.
Můj odkaz mladým lidem. Nepřijímejte nekriticky žádný názor a proto, abyste se měli lépe, je třeba něco udělat.
Víglaský
