Přihlásit se
Délka života člověka
Prozřetelnost, předurčení a svobodná vůle.
Maximální délka života je člověku předem stanovena. Vyplývá z prozřetelnosti a předurčenosti. Život člověka je na základě prozřetelnosti, zasazen do kontextu života jiných lidí a plní určitý úkol čili předurčenost.
Boží prozřetelnost je nejvyšší inteligence, která řídí život ve vesmíru. Všechno, co vnímáme, ale ještě více věcí, které i nevnímáme, jsou život. Dokonalost včelího úlu nebo mraveniště, ale také kámen je živý organismus. Tato prozřetelnost dává vše do dokonalého souladu a každý prvek v této existenci má svoji předurčenost, včetně člověka.
Předem stanovenou délku života si nemůžeme prodloužit, jedině zkrátit a na to má vliv svobodná vůle. Zkrácení života přímo úměrně souvisí s životním stylem a chováním. Cigarety, alkohol, drogy, škodlivá strava, hazardování se zdravím, hněv, nenávist a řada jiných negativních faktorů, kterými si umíme pomoci do hrobu.
Pokud člověk zemře na jakoukoli nemoc, tak příčina nemoci tkví z určité části v předurčenosti a ve zbytku je výsledkem svobodné vůle.
Nemůžeme proto soudit kohokoli podle toho, jak dlouho žil, na jakou nemoc nebo úraz zemřel. Určitě, že vnímáme lidi kolem sebe a pozorujeme jejich způsob života, z čehož si umíme vzít příklad nebo ponaučení, ale nemůžeme z toho vyvozovat závěry a konstatovat, že to, a to se stalo proto neboť. Lidé svým chováním nastavují ostatním také zrcadlo, čímž jim pomáhají k jejich nápravě.
Jediný případ, kdy je odchod čistě výsledkem svobodné vůle je sebevražda, která určitě není předurčena v osudovém plánu a má fatální následky na další existenci.
Jistě se mnozí ptají, že proč se délka života jednotlivých lidí liší. Proč někdo zemře jako malé dítě v těžkých podmínkách a někdo má pohádkový život a dožije se vysokého věku.
Člověk je součást celku a jeho podstata není ohraničena časem. Prostě existuje. Tato jeho existence zahrnuje všechno. Prožívá všechny možné situace a podmínky a tím se postupně zdokonaluje a stává celistvým.
V konečném důsledku není nikdo o nic ukrácen. Ukrátit se může o něco člověk jen sám, pokud současný moment neprožívá s maximální pozorností, odmítá svou předurčenost čili odmítá žít svůj jedinečný život.
Někdo prožije za rok víc, než jiný za sto.
