Přihlásit se
Elektronický obojek patří majiteli a ne psovi
Pes má instinkty a majitel by měl mít rozum a ještě cit. Ale ne vždy to tak bývá a mnohdy nemá ani rozum a ani cit.
V jednom malém maloměšťáckém městě na jeho okraji, žije jedna povedená rodinka. Takoví zakuklení, egoističtí maloměšťáci. Hrají si na smetánku, a přitom jim sláma trčí z bot.
Jsou doslovným nebezpečím pro sousedy, protože jsou schopni vypouštět žumpu na ulici, podotýkám asfaltovou ulici, nebo prostě jen tak přehodit sousedovi pár balíků odpadu přes plot.
Pan hrabě i s jeho velrybí princeznou si užívají víkendové chvíle u bazénu, které se neobejdou bez hlučné hudby z rádia, kvůli které se zase dobře neslyší, i vzhledem k jejich již vyššímu věku, a pokud si chtějí něco říct, tak po sobě patřičně křičí jako pastýři.
Jednoho dne si zakoupí tepelné čerpadlo. Zkuste třikrát hádat kam ho namontují. Nenamontují ho před své dveře do obývacího pokoje, protože je pochopitelně hlučné, ale namontují ho za dům, kde ho neslyší, ale kde ho má soused rovnou před obývacím pokojem. A jsou se sebou a pro ně výhodným řešením nadmíru spokojeni. Co je jich po druhých lidech. Pokud mu soused navrhne, přičemž nemusí, že mu přispěje na překládku, tak souhlasí a slíbí, že tak učiní, ale nakonec z toho nic není. Co byste čekali od mumáka.
Už deset let mají nenápadně na stromě namontovanou kameru, namířenou směrem na sousedy. Takto jsou v bezpečí a mají vše pod kontrolou, i když sousedům jsou oni naprosto ukradení. Normálně spávají do desáté, ale pokud někdo kolem vyjde v šest ráno na zahradu, tak vzápětí se do tří minut zjeví venku i soused, jehož chtěně nechtěné vykopne z postele jeho fúrie, aby zkontroloval situaci, zda ji náhodou někdo nechce unést. Otázka zní, kdo by ji vůbec unesl? Bezprizorně běhá po dvoře se zalepenýma očima, čímž dává najevo svou přítomnost. To, že zasahují někomu do soukromí je netankuje.
Co může člověka lépe reprezentovat než jeho vztah ke zvířatům. V obavě o svůj milionářský život a rezavý kolečko na dvoře, si koupí hned dva čtyřnohé strážce. Normální člověk si koupí normálního psa a nenormální takového, co nejvíce odpovídá jeho povaze. V tomto případě zuřivce, který na každého kolemjdoucího ukazuje zuby, hlasitě štěká a nejraději by ho roztrhal jako jeho majitel. To, pokud by šel někdo kolem nich s kočárkem a v něm spícím dítětem, by bylo absolutním rizikem, protože pokud by se na ně vyřítil tento zuřivý pes, tak dítě by utrpělo šok, doživotní trauma a rodič s ním.
Jenže zde narazila kosa na kámen a řev tohoto od přírody urputného strážce teritoria, začal pana a paní velkomožné znervózňovat, protože se určitě kvůli němu nevyspali. Tak mu jednoho dne nasadili elektronický obojek. A vždy, když pes začal hlasitě štěkat, dostal elektrický šok. Byl z toho pochopitelně zmatený a zcela se mu zhroutil jeho psí svět. Nechápe, co se to s ním děje a proč nemůže následovat své instinkty. Lidé mají sice klid, už je neterorizuje, ale pes je nešťastný.
Pes je pes, a to, jakého si vyberete a jak ho vychováte, je na vás. Důkladně zvažujte, jaký druh bude pro vás vhodný. Je to živý tvor, který cítí a má vrozené instinkty. Kromě toho je třeba psovi věnovat čas a péči. Nenechat ho žít na dvoře jako nezaopatřeného tuláka. Ať vám je pro radost a ať je šťastný.
Pokud si někdo vybere nevhodného psa, který je pro okolí rušivý nebo nebezpečný, tak řešením není elektronický obojek, který způsobuje psovi trauma a bolest. Je to týrání zvířat. Potom je lepší psa někomu věnovat do vhodnějšího prostředí a zaopatřit si jiného nebo žádného, pokud ke zvířatům nemá vztah.
No a co dodat na závěr k této “povedeno-nepovedené“ dvojici. Může se jednat i o nemoc manické deprese. Je to v dnešním konzumním světě naprosto běžná nemoc. Až bych ji nazval civilizační. Lidé trpí různými psychickými poruchami, paranoií, ve všem vidí své ohrožení, ale přitom jsou oni sami vůči okolí egoističtí a nebezpeční.
Bohužel s trpícími lidmi, trpí i zvířata.
