Když je Finům dobře, jdou se klouzat na led

Dlouhá léta pohodového života, jediným vážnějším problémem bylo rozptýlení během dlouhých zimních večerů. Takto trávicí čas radovánkami se ani nenadáli a v jejich blízkosti vyrostl ze země démon. Sice jim nic nedělal ani neudělal, kromě toho, že s nimi obchodoval a dodával jim suroviny, ale napadl jejich souseda. A to je samozřejmě nemohlo nechat chladnými. To, že ten koho napadl, měl dlouhá léta budovanou armádu, každý druhý voják měl na sobě vytetovaný nějaký fašistický znak, nejlépe na čele a občas, asi tak 5 krát denně zabili nějakého civilistu, si jednoduše nevšimli. Prostě ve zprávách to nedávali a víte, tam na severu občas zamrzne internet.

Není důležité naslouchat svému zdravému rozumu, ale k přemýšlení zde přece máme autority. Vždyť si je platíme, tak ať něco dělají. Problémem je, že je platí ještě i někdo jiný, a určitě lépe, no tak dělají pro něj a ne pro obyvatelstvo.

Jednou z nich byla takzvaná premiérka, na výsluní zářící postpubertální koza, kterou rozpálí jedině pohled na bankovní účet v kombinaci s trávou, jinak je chladná jako kanálový poklop během nejtužší helsinské zimy.

A takto dostal národ spásonosnou myšlenku, že se změní na zemi tisíce základen, neboť jim ta jezera již začala lézt krkem. Nuda, samá voda, lepší bude krev.

         Zajímavé je, že máme v oblibě podobné sporty.

Čti tenhle článek na blogu Koncept