Zelinář, přezdívaný Řezník

Každé ráno si přepudruje nos moučkovým cukrem a nasadí ustaraně zodpovědnou masku tak, jak je zvyklý z divadla. Je to každodenní rutina. Potom zkontroluje bankovní účty, zda peníze nezištné pomoci od kumpánů z kongresu a toho parlamentu z té belgické vesnice, jejíž jméno si neumí nikdy zapamatovat, už dorazily. Provede kolotoč převodů, kterými peníze spravedlivě rozdělí v poměru tobě jeden mně tři a spokojeně si vypije ranní kávu. Občas se však stane, že se mu někdo pokusí ranní pohodu narušit nějakým otravným hlášením. Například o strádání vojáků nebo civilistů. Nedostatečným zásobováním nebo lékařské pomoci. Koho má zajímat nějaká evakuace civilního obyvatelstva z míst bojů, nebo že si někdo udělal kulometné hnízdo v bytě na čtvrtém, když matka s pěti dětmi bydlí na třetím.

Tuto řadu otravných zpráv může napravit pouze údaj o počtu obětí. Na obou stranách samozřejmě. Vždyť Rusové jako Rusové. Potěší i údaj o zvýšeném počtu emigrantů. Území je přece třeba očistit od nepotřebného a překážejícího obyvatelstva. Investoři už netrpělivě čekají na nové příležitosti.

Obzvlášť si libuje v hrdinských vystoupeních. Natáhne se do vypasovaného trika, bicepsy si napumpuje dvěma kilovými činkami, nahodí bojově přesvědčivý výraz, který má nacvičený z představení Nikola Šuhaj loupežník a přečte sms-ku z ambasády. Tyto projevy nejvíc miluje starý Joe, který mu ihned po skončení vždy zavolá. Zelinář je jeho oblíbenec, hlavně kvůli dolarovým zpětným přihrávkám. To je taková počítačová hra. Pošleš 1000 ze státního a on ti 900 vrátí.

Na závěr dne se ustaraně zeptá manželky, jak se jí nakupovalo v Paříži, nakrájí zeleninu do polévky, napácuje steaky, umyje nádobí a spokojeně si lehne.

A další úspěšný den má za sebou.

Čti tenhle článke na blogu Koncept.