Život za socialismu a teď

Život jednotlivce a společnosti závisí od způsobu zacházení se svobodnou vůlí. Svobodnou vůli můžete využívat v dobré víře, ale i zlovolně, můžete být odvážný, ale i svázaný strachem.

To, v jakém žijete společenském zřízení závisí od toho, co mu předcházelo. Takzvaný socialismus vznikl v podmínkách vytvořených ihned poté, co se v Evropě vyzabíjelo sto milionů lidí a nezůstal kámen na kameni. Co, my jsme nebyli s tím nijak spojeni, nás se to netýkalo? My jsme spadli z Měsíce? Určitě se to týkalo každého národa, i když každého v jiné míře.

Lidé za socialismu si stěžovali na nesvobodu. Míra svobody nebo nesvobody byla přece stanovena lidmi. Všemi. Každý člověk byl tvůrcem prostředí celé společnosti. Za to, jak se chovali lidé, mohl snad někdo jiný? Lidé se snad chovali proto tak, neboť okresní tajemník? A ten proto neboť krajský, ten proto neboť prezident a ten proto neboť Brežněv, který chlastal vodku, lovil a bylo mu to jedno a ani si na Československo nevzpomněl. Učitelé, policisté, úředníci, pracující, ti všichni se chovali proto neboť medvěd, a nikdo se nechoval tak, jak se sám chtěl? Že by alibismus? A teď tu o Karkulce.

Mohlo se změnit všechno, jen bylo třeba chtít a pohnout rozumem. Šlo to v jiných státech, mohlo to jít i u nás. Mohlo se uvolnit podnikání i cestování, jenže každý čekal, co udělají jiní, bál se, až bylo pozdě. Nevěřili jsme si, nevěřili jsme vlastním schopnostem a svému rozumu, zlenivěli jsme a čekali, že pokud přijde někdo druhý, tak nám budou padat upečené holuby do úst.

Když už zhnusení lidí nad sebou samými dosáhl vrcholu, potřebovali se vyvrátit, tak udělali převrat. Převrátili si hlavy a najednou se dalo všechno i jinak. Už se přestali držet vzájemně na řetězu, utrhli se z něj a nastala nová euforie, kterou přišli i o ty zbytky svobody, které jim ještě zůstaly. Kdo chce kam, pomozme mu tam.

Lidé bohužel svobodu využívají k vytváření stále větší své nesvobody.

Určitým způsobem jsme na nějakou dobu dosáhli zdánlivě vyšší životní úrovně, ale za cenu, že jsme vše prodali, a hlavně jsme přišli o nezávislost a svobodu. Podřídili jsme se podmínkám a pravidlům, která nenávratně zničily naše zemědělství, potravinářství, školství, vědu, zdravotnictví a vše se dostalo do područí cizích zájmů. Ždímáni jsme úplně ze všech stran, a společnost je zdegenerovaná, nesamostatně myslící, závislá a na řetězu.

Toto by člověk za socialismu nepřijal, jeho zdravý úsudek by se vzbouřil. Měl svou důstojnost a úctu. Úctu k životu, starším generacím, člověku jako takovému.

Po převratu, pod vedením západu, společnost řídí pseudo odborníci, zkorumpovaní bezcitní hlupáci a blázni, kteří jsou za peníze schopni lidi nahnat i do plynových komor. To se týká politiků, jakože vědců, doktorů, policistů, právníků, soudců, úředníků, obchodníků, lidí ze všech oblastí společenského života.

Lockdowny, omezený příděl kyslíku, masa, 15minutová města, klimatický teror, digitální koncentráky, povinná intoxikace, jakože vakcínami, kastrace a v neposlední řadě možnost změny identity na osla. Nenávist k jiným národům a fašizace společnosti. Společnost se psychicky sesypala, je nemocná a zdegenerovaná.

Ano jistě, vždy jsme byli zasazeni do nějakého geopolitického prostředí, které mělo na nás vliv.

Nejdu zde nikoho opěvovat a ani zatracovat. Podmínky po druhé světové válce byly takové, že lidé neměli co jíst a země byla rozbitá. Vybudovali Československo, které vzbuzovalo respekt ve světě. Průmysl, školství, zdravotnictví, věda, kultura, sport. Vždyť dnes si starý film zkouknete s radostí i po 30 letech a na většinu dnešních, raději zapomenete po týdnu. Ze sportovních kvalit socialismu jsme čerpali ještě desítky let.

Tak, jak to všechno vystřelilo vzhůru, tak to začalo i upadat, protože lidé zlenivěli, více kradli a frflali než se snažili, všechno využili a odkopli.

Nejvíce se mi líbí prohlášení hokejisty o tom, že zde byla nesvoboda a nic se nesmělo. Deset let před tím, než se narodil, byla na místě, kde vyrůstal a trénoval obrazně díra od bomby, lidé tam krvopotně postavili stadion z ničeho a vychovali z něj sportovce světové třídy. To pro něj nic neznamenalo. Jistě, dosáhl toho i díky jeho snaze a talentu. Z díků ke všem emigroval, místo toho, aby bojoval za lepší život lidí, kteří ho vychovali. Vždyť kdo měl tehdy silnější vliv na politiky a společnost, než úspěšní sportovci a umělci. Zda to bylo kvůli slávě a penězům, ví jen on. To, že byl šťastný, dokud neodešel vím určitě, ale jestli byl šťastnější po odchodu si jistý nejsem. Byli hráči co neodešli a tvrdili, že dostali za výsledky málo. Nejdu to zpochybňovat. Byli však i takoví, co odešli v době začínající úspěšné kariéry a státu nevrátili nic. Oni trénovali zadarmo a generace po nich už měli velké kulové. Toto je jen jeden příklad z mnoha. Netýkalo se to pouze sportu, ale všech oblastí společnosti.

Bylo to nemocné a je to i teď. Celý systém, stát lidem a lidé státu, není dobrý, respektive odpovídá úrovni společnosti. Nebyla a není v něm rovnováha, spravedlnost, ale egoismus. Je lepší současná doba, kdy se děti kvůli penězům nedostanou na sportoviště, protože nemají na výstroj, nebudují se stadiony, sportoviště, zázemí a v neposlední řadě klesá počet trenérů a odborníků? V čem byl tehdy a v čem je i nyní problém? V lidech.

Propaganda a zájmy cizích mocností zde byly tehdy a jsou zde i nyní. Rozsah jejich vlivu závisí pouze na nás. Šiřiteli a příjemci jsme my. Můžeme propagandu tvořit a nemusíme a také jí můžeme věřit a rovněž ji můžeme ignorovat.

Všechno závisí na tom, co máme v hlavě a na srdci.

Čti tenhle článek na blogu Koncept